praxe

Minulé dva týdny trávili někteří naši spolužáci na praxích. U nás ve škole bylo převážně ticho. Jednou za čas se na chodbě rozeřval nějakej aktivista, co protestoval, když viděl změny před zástupcárnou, ale jinak pořád stejnej peďáckej stereotyp. Ale jak se měli ti, kteří si plnili praxe? Co si z praxí, kromě migrény odnesli? To vše se dozvíte v dnešním vydání Záznamů přeživších. Přejeme vám příjemné čtení!

Praxe – něco, na co jsem se těšila už od prváku. Nejprve jsem byla trochu nervózní, ale ukázalo se, že úplně zbytečně. Děti mne hned přijaly jako učitelku a s nikým z nich jsem neměla problém. Překvapilo mě, jak se o všechno zajímají a už teď vím, že jsem se vydala správným směrem.

Po nástupu na praxi jsem zjistila, že mě v prváku akorát krmili iluzemi o tom, jak to bude všechno hrozně jednoduchý, že nejdůležitější je umět zaujmout, atd. Pak jsem přišla do třídy, kde bylo 8 dětí, které moc neuměly česky a já se mohla klidně stavět na hlavu, abych udržela jejich pozornost. Ale na druhou stranu… Všechno se dá zvládnout. Protože když přijdete na praxi jste pro ně noví, tím máte oproti místním učitelkám obrovskou výhodu.

Díky paní ředitelce MŠ jsem se mohla podívat hned do tří věkově rozdílných tříd a musím říct, že i když se s dětmi pracovalo pokaždé jinak, neuvěřitelně jsem si to užila.

Ve městě jsou 2 školky. Školka, kterou jsem si vybrala přijímá děti po dovršení 2 let. Asi si umíte představit těch slziček při loučení, u kterých jsem začínala pomalu panikařit, ale jakmile jsou děti po svačince, tak si po mamince nebo tatínkovi nikdo ani nevzdychne.

S těmi staršími už se více vyřádíte při různých pracovních, výtvarných, anebo hudebních činnostech a den dostává lepší podobu, co se týče dodržování harmonogramu. Vy už máte více času pro sebe – tedy, abych vás vyvedla z omylu – stihnete se alespoň naobědvat a dojít si na toaletu.

Nejlehčí je to u předškoláků, kteří jsou už naprosto samostatní. Ovšem o to víc jsou zlobivější, teda někteří jedinci. Předškolákům můžete nabídnout jakoukoliv činnost a oni ji s vámi naprosto ochotně splní – takže vy máte ,,klid“.

Kde máš pití?
Kde máš tašku?
Honzo, jde ti máti!
Kde jsi ztratil roušku?

Všude je slyšet dětský jásot a smích
Ale mně stejně v uších zní - líh, líh, líh

Líbilo se vám dnešní vydání? Pokud máte nějakou příhodu z praxí, tak nám ji můžete napsat na náš Instagram. Uvidíme se příště u posledních Záznamů přeživších (v tomto školním roce)!