illi

Tento textík je reakcí na stížnosti jistých (šéf)redaktorů v jistém časopise na nízké zastoupení poezie v povinné maturitní četbě!
Je to vážná věc, proto si žádá odborné odpovědi! Paní učitelka Illichmannová tedy vznáší nanejvýš důležitou otázku: proč číst poezii?

Text je reakcí na tento článek.

Proč poezie?

Otázka nejen pro ty, kterým leží na srdci skutečnost, aby byly součástí doporučené četby lyrické texty autorů, kteří v nich odhalují „do naha svou duši“.

Vždyť sbírky poezie jsou „hubené knížky“, které už jen svým vzhledem splňují nejpřísnější požadavky studentů na tloušťku knih, které by měly zabrat drahocenný čas v jejich studijních létech. Příjemné překvapení, které na čtenáře poezie čeká, pokud knihu otevřou, je, že text je velmi krátký, strukturovaný většinou uprostřed stránky do úzkého či užšího sloupce, který je ještě dále dělen podle počtu veršů, tudíž maximální prostor minimálně využit pro text. No není to báječné?

Avšak pozor! Jak praví známé pořekadlo, i zde platí: zdání klame.

Začíst se do textu, i když je sebekratší a sebestručnější, a pochopit ho, je mnohem časově, ale též mentálně, náročnější. Je třeba se soustředit a rozluštit mnohá obrazná pojmenování, zrádné metafory a metonymie, podivná epiteta a jakési hyperboly, a co takové oxymoróny?

A už jsme u toho. Kdo mě to naučí chápat? Kde jsou počátky setkání se s poezií? V předškolním věku, doma či ve školce. Tam se učíme poznávat krásu jazyka, tam je základ pro to, abychom pochopili rým, rytmus, melodii. Rozvíjeli svou představivost, fantazii a tvořivost. Proč nás to tehdy bavilo a nyní už ne?

Je tam velká mezera v nedostatku textů v pozdějším období vzdělávání?

Je tam snad představa nudy z toho, že budete muset přemýšlet nad každým slovem a soustředit se na text bez možnosti současného sledování televize či sociálních sítí?

Je tam hrozba toho, že si budete muset udělat svůj vlastní názor a říct ho, ba dokonce si ho obhajovat?

Je tam strach z nepochopení?

Je to snad nepříjemný pocit z toho, že mi někdo odhaluje svou duši zcela donaha a to já sám nedokážu?

Poezie není nuda. Poezie je krása lidských slov, které když srovnáme a vybereme ze šuplíku slovní zásoby, obohacují naši mysl, rozvíjí naše prožívání, krmí naše logické myšlení.

Čtení poezie je jako vstoupit do světa někoho, kdo nás tam pozval, protože nám chce ukázat svůj vlastní svět, své otevřené nitro, svůj vnitřní bohatý život.

Uznejte, je to velice smělá a krásná pozvánka. Tak proč ji nepřijmout? Nebo snad dokážete sami stvořit takovou pozvánku? Jen směle do toho, ať už čtením nebo psaním p o e z i e.

Monika Illichmannová

Z naší rubriky Umělecké listí dobře víme, že mezi vámi je spousta začínajících básníků, takže to zas tak špatné nebude.