Kdysi dávno, když byly Šalamounovy ostrovy ještě blbý, když byla jedna nejmenovaná třída lycea v prváku a měla hodinu dramaťáku s pí. uč. Illichmannovou, dostala k zpracování asi nejznámější baladu našeho romantického spisovatele a národního obrozence – K. J. Erbena. Po hodinách nesmírné práce, kdy studenti potili krev a mlíko – bylo hotovo. A co že z toho vzešlo?
(Půl)lednice U koupelny dítě stálo, na mámu tam křičelo. ,,Kéž bys aspoň na chvíli, tu svou hubu drželo! V poledne už přijde táta a musíme vyrazit. A byla bych už fakt moc ráda, kdybys nestih nic pokazit! Koukej! Támhle máš mobil, vem si ho a běž si hrát!" Dřív než máma otočí se, mobil bum, bác! o zem dá. Dítě znovu začlo křičet, ,,Já si tu hrát nebudu!” ,,Že na tebe, milý, zlatý, zavolám tu obludu!! Tak pojď ty klaune, pojď a vem si ho, hajzlíka!” Cvakly dveře, kdosi vchází, a usmívá se zvelika. Bledá pleť a žluté bělmo, šaty šaška ze zámku. Křivé zuby, vlasů plno a balónek u pásku. ,,Kde máš dítě?”- ,,Támhle, támhle v koutě trucuje!” Klaun otočí se náhle, a k dítěti si štráduje. Klap — klap. – Už se k němu táhne, v tváři stále úsměv má. A máma si uvědomí náhle, co vlastně tohle znamená. K dítěti rozběhne se rychle a před něj se postaví. V očích strach a ústa ztichlé, slyší dech jeho hlasitý. Klaun za paži ji chytne, silou odstrčí ji pryč. Její křehké tělo upadne a narazí na kovovou tyč. Poprvé - podruhé - potřetí - někdo dobývá se domů, v tu chvíli dvanáctá udeří a ve dveřích stojí pán domu. Balónek prrásk! a klaun je pryč. Táta ve dveřích stojí, bojí se o ženu svoji. Dítě v koutě stále sedí, táta běží k mamince. Ta však jen bezbranně leží a srdce — netluče.
Tak co, lepší než originál? Napište do komentářů, anebo na náš Instagram a pokud máte taky nějakou perličku z hodiny, tak se nám ji tam nebojte poslat. Já se na vás budu těšit s dalším článkem!
Napsat komentář