Vítejte v prvním vydání Umělěckého listí – rubrice, která je tu pro vás. Píšete, malujete, zpíváte, točíte videa a nevíte, co s nimi nebo kam je poslat? Pošlete je nám! V případě, že váš výtvor bude skutečně dobrý, publikujeme jej. Neváhejte nás kontaktovat. Na vaši tvorbu se budeme těšit v dalších týdnech. Teď se společně s námi podívejte, jaké podzimní listí, přivál vítr do prvního vydání.
Do prvního vydání dvěma básněmi přispěl A. Pech z 4.D. První se vyznačuje existenciálním laděním, autor si v básni pohrává s kontrastujícím vánočním motivem, lyrický subjekt se na konci básně oběsí (zároveň se však metaforicky promění ve vánoční ozdobu) – vyobrazení vánoc jako období deprese a existenční úzkosti. Další jeho báseň odkazuje na skladbu Edison (1927) od V. Nezvala. Dvěma básněmi do rubriky přispěla také K. Fabiánová z 2.D. První báseň obsahuje motivy existenční tense, která je způsobena strachem ze samoty. Druhá báseň je jako vystřižená ze sbírka Satanova sláva mezi námi od St. K. Neumanna. Intimní a lyrickou básní přispěla také L. Juráčová z 4.A. Autorka se rozhodla publikovat i fragment prózy o nástrahách dnešního světa. Přejeme příjemné čtení! O zážitky z četby se s námi můžete podělit v komentářích.
Až budu mít opět na krajíčku
kolem krku utáhnu si smyčku
zavěsím se na nejbližší větev
a proměněn budu - div se světe
ve vánoční ozdobičku
Alexandr Pech
Báseň noci
V noci u parku jsem žral psí hovna
a kolem šel Víťa Nezval zrovna
zeptal se mě Probůh pane co jste zač
Odvětil jsem s plnou tlamou Nikdo - sráč
Alexandr Pech, 2019
Kdo mě chytí, až spadnu? Až mé tělo bude padat ke dnu. Kdo tu bude, až budu na dně? Ty..nalhávám si marně. - jako vrak uprostřed oceánu Klára Fabianová
Spáry pekelné Beru do ruky pero a pergamen, Ďábel v mém těle začíná psát. Můj osud je zpečetěn, mou krev budou démoni sát. Čeká mě věčné utrpení, má duše nenalezne klidu. Není osvobození! Za své hříchy trpět budu. Klára Fabianová
Motýl Ach motýlku, jsi tak naivní a jemný, symbol dokonalosti a něhy. Kam chceš letíš, za ničím se neohlížíš. Křídla jako plášť, co den, to jiný máš. jen jednu vadu cítím, růžové brýle vidím. Svět není něžný, lidé nejsou něžní. Upřímnost je jen jako, aby se neřeklo. Úsměv není úsměv, modrá není modrá. Chtěl by jsi do toho světa patřit? Říkám, uleť pryč! Msta je lidská vlastnost. Po tobě je, prokážeš-li křehkost. Připnou si tě na nástěnku, tak dokazují lásku. Mají tě rádi, proto si tě schovali, vzhled před životem upřednostnili. Chtějí křídla - nástěnka, chtějí chlupy - drahé kabáty, chtějí lásku - kupa úsměvů, ale úsměv není úsměv a modrá není modrá. Lucie Jurášová
Pohádka trochu jinak – touhy a strasti života
Bylo, nebylo, na planetě Rozprávka, se vyskytovala rozsáhlá oblast o rozloze Evropy. Zde žily, byly pohádkové postavy ze všech koutů Země. Kdysi to zde bylo pohádkově nádherné, všichni si navzájem pomáhali, mluvili spolu a měli se rádi. Byl to kraj snů. Jednoho dne ale přišlo velké zlo jménem mobilní technologie.
Princezny zjistily, že nejsou dostatečně krásné, mají přebytečná kila, celulitidu a nedostatečně velké rty. Duchové, trpaslíci a obři si nainstalovali aplikaci Instagram a zjistili, že jsou odlišní, jiní než ostatní. Princové začali chodit do posilovny, aby si připadali atraktivní a každý příchod zachycovali a přidávali na sociální sítě.
Zájem o umělé, silikonové přilepšení doslova vzrostl, tetování a piercingy taktéž. Co z toho vniklo? Nic dobrého.
Princezny se rozhodly pro poruchu příjmu potravy, objevovaly se pocity méněcennosti a komplexy ze svého vzhledu. Konkrétně, Šípková Růženka, původem z Německa, trpí bulimií, z důvodu nedostatku příjmu potravy nemá energii, a proto celý den leží a čeká na den smrti. Červená Karkulka, původem z Německa, trpí anorexií a všechno nabízené jídlo nese senilní babičce. Princové trpí závislostí na sociálních sítích. Některé bytosti používají seznamky a na nich zveřejňují příspěvky 18+.
Celý kraj zesmutněl, všichni se zavřeli do svých pokojů. Návštěvy psychologů a psychiatrů vzrostl o 65%, což je alarmující. Nejčastější diagnózy jsou deprese, úzkosti, a u některých i obezita, Otesánek i Šmoula Mlsoun se doznali.
Už to nebyl ráj snů, místo, kde byli všichni šťastní. Už to byly jen postavy zahleděné buď do zrcadel, nebo do obrazovek telefonů. Nikdo si nechtěl připustit, že by měl problém. Někteří byli spokojení.
Princ Krasoň, původem z USA, měl na svých příspěvcích nesčetně liku. Sněhurka byla obdivovaná za nové tetování přes celou ruku. Její pohled na tetování je následovný: „toto tetování pro mě hodně znamená, vidím v něm smysl, a díky němu nezapomenu, že nemám věřit cizím lidem“. Z neznámého zdroje víme, že Růženka také uvažuje o tetování, růže, trn nebo datum nehody. K tomu všemu jsme vypozorovali sebevražedné a sebedestruktivní sklony.
Bohužel postupem času, se u některých jedinců objevily omamné i návykové látky: marihuana, LSD, opium, tabák, cigarety, alkohol, dokonce i kokain. Z dostupných zdrojů tamější hlídky máme tyto informace:
- opium – Maková panenka
- LSD – Včelka Mája
- marihuana – Sedmý Trpaslík a Medvídek Pú
- cigarety – mašinka Tomášek
- tabák – brouk Pytlík alkohol – Maxipes Fík
- kokain – Mickey Mouse a Dory
- přechovavatel neboli dealer – víla Kmotřička
Všem hrozí zavření do věže na několik let.
O takových hrůzách se mluvilo i v dalekém okolí, rozneslo se to všude možně, až do země nazývanou Čechy. Zde na vesnici měl příbytek Krteček a jeho kamarádi. Jakmile uslyšel o neštěstí svých kamarádů, zažádal si o vízum a hned po jeho obdržení, letěl svoji raketou na planetu Rozprávku. Po přistání se rozhlédl po krajině a byl udiven, že nikdo nikde nebyl, všude panovalo ticho. O aktuálním problému měl informace, tudíž se snažil něco vymyslet. „Už to mám“, řekl. Vyrazil k místnímu WiFi routru a změnil heslo z původního „1,2,3,4“ na „mám se rád“. Ihned poté se z domků vyřítily naštvané postavy a dožadovaly se hesla.
Krtečkův závěr zněl jasně, uspořádá se soutěž, kdo ji vyhraje, získá heslo. Na startovní čáře se sešly všechny pohádkové postavy z dané oblasti. Řeklo se „3.2.1“ a všichni vyrazili, nevědě kam. Instrukce zněla „hledej papírky“. Papírky byly rozmístěny různě po oblasti, na stromě, v písku, ve sklepě, v knihovně, zkrátka všude možně. Postavy urputně hledaly a zdálo se, že jsou pro heslo schopné udělat cokoli. Každým získaným písmenkem si uvědomovali, že venku je krásně, svítí sluníčko, a že to je jiné světlo, než to z telefonu. Poté zjistili, že když se hýbou, tak mají dobrou náladu. Následně zjistili, že si lze užít i přítomny okamžik. Každým písmenkem si užívali radost ze života. Zbývalo poslední písmenko, většina své hledání už vzdala. Zjistili, že to k životu nepotřebují a zatoužili po životě, který žili dřív. Ti zbylí, co objevili heslo, zjistili, že větu „mám se rád“ už dlouho neslyšeli a je na čase to změnit. Celá oblast si uvědomila, že si chtějí užívat života a neubližovat sobě ani ostatním.
Ráno se šli rozloučit s Krtečkem, který odlétal domů. Ještě ten den si naplánovali piknik u řeky a až do večera plavali, jedli a smáli se.
Lucie Jurášová
Napsat komentář