Dne 14.10. jsme po dlouhé byli v Dlouhé, ale ne té naší, nýbrž té pražské! Kupodivu jsme na představení Bez roucha museli býti oblečeni i s rouškami, ale to nám nezabránilo ve velice záživném zážitku. A o čem představení bylo?
To je velice zákeřná otázka. V představení se prolínaly dvě dějové linky. Jedna v tzv. ,,představení“, které popisovalo typickou komedii s výraznými charaktery. A ta druhá linka? Zde dochází na kámen úrazu, herci totiž hráli herce. Ano, čtete dobře, v rámci role vystupovali herci ze svých rolí. Pořád se nechytáte? Tak tedy naposledy. Herci hráli každý postavu ve fiktivní hře a potom sebe, jakmile se přestalo na oko hrát, rozvinul se před našimi zraky příběh ze zákulisí. Vztahy mezi herci, mezi nápovědou, kulisáky anebo i režiserem či alkoholem a dlouho zažitým hercem.
Minulé představení nám po tvářích tekly slzy dojetí, ale u tohoto představení? Brečeli jsme smíchy, až jsme se za břicha popadali.
Když se představení chýlilo ke konci a herci hráli fiktivní představení a zároveň na sebe někteří mluvili v zákulisí, tak jsme se cítili lehce zmateni, protože jako diváci jsme se nedokázali soustředit na tolik činitelů. Gró večera bylo, když se na konci představení na jevišti objevilo tleskající publikum a herci nevěděli, zda se mají uklánět dřívě jim, či nám. Byl to krásný večer.
Pokud byste se chtěli přihlásit do KMD, tak kontaktujte Mgr. Moniku Illichmannovou (illichmannova@sslitomerice.cz) anebo ji navštivte v kabinetu, v přízemí vedle vrátnice.
Zazvonil zvonec a naší recenze je konec. Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu a budeme se na nás těšit zase příště!
Napsat komentář