Díky

Na závěr „roku jedna“ chci vyslovit neumělé, ale srdečné a co největší DÍKY redaktorům!
A taky všem dalším lidem, kteří se jakkoliv rozhodli podílet na chodu prvního ročníku tohoto našeho „šíleného školního projektu“ (ŠŠP). Protože vždycky je to o rozhodnutí, trochu kroku do nejistoty, trochu strachu z lidí, nebo ze sebe… 😊

Pořád je pro mě trochu záhadou, jak se vlastně LIST objevil na světě! V temnotě mých vzpomínek (pravda, těžce poznamenaných půldruhým rokem fárání ve štolách distanční výuky) matně vyvstává podivný chaos zrození: Fanda Saša Klárus Lucius Anne – mračna, blesky, voda, vichřice… – střih – šepot vánku, slunce, úsměvy, stisky rukou, setkání očí. Nadšení, nadšení, nadšení! – střih – Covid-temno!
Pak znovu vření, Kačí, Šárí, Vikius i Matheus, blesky odhodlání, vichr nadšení… dotek zrození! Oslňující záře – časopis je na světě! Lidi píšou o sto šest a nezastaví se po měsíci nebo dvou… jedou po celý školní rok!

OK, vraťme se zpátky na zem! Úplně takhle to nebylo, samozřejmě… Všichni přece víme, jak to bylo doopravdy. Jak časopis skutečně (bez těch poetických efektů, blesků, světla apod.) vznikl…

Jasně že vylezl z mořské pěny (jako všechno krásné), anobrž vyskočil z hlavy Dia! Ano, nemohlo to být jinak! Šmitec!

——————————-

Takže… Děkuju!
Děkuju za vaše nadšení!
Za vaši píli a snahu. Překonávání překážek. Trpělivou práci! Vizi! Zavření očí a krok do neznáma.
Za vaše spory! Úpornost a tvrdohlavost! Radost. Toleranci. Naslouchání. Přátelství.

To vše (pevně věřím) zdobilo a zdobí naši redakci. Je to redakce radosti, tvůrčího zápalu… a taky víry… třeba v to, že moje básnička někoho potěší, posílí, rozesměje…, že můj článek někoho zaujme vtipným stylem, fakty, že někoho inspiruju, něco změním atd. atd.

Speciální vřelý dík však na tomhle místě musím a chci vyjádřit čtvrťákům (bohužel už bývalým)!

Bez Saši, Lucky, Báry, Aničky by se LIST rozjížděl o mnoho pomaleji… a vypadal by asi dost jinak.

Saša se vrhl do své šéfredaktorské funkce s obrovskou (obrovskou!) chutí, kterou bezpochyby nakazil i ostatní. Myslím, že všem tak trochu ukázal cestu, jak je možné časopis vést – psal úvodníky, perexy, korekturoval, korekturoval, korekturoval… Ale hlavně chrlil básně… a (velmi) zasvěcené články o poezii a hudbě – hluboká poklona!

Lucka do toho šla hned od začátku, věděla, že chce něco dělat! A dělala to, psala všechno: povídky, poezii, články. Všechno po svém, a originálně! Poklona, Lucko!

Anička byla neviditelný grafik za scénou, vymyslela nám logo a většinu z toho, čemu se dnes říká tím děsným slovem – vizuál. Díky, Anne!

A Bára? Případ sám pro sebe! Vždyť ji znáte. Nespoutaná a upřímná až na kost! A takový byl i její sloupek. Až neuvěřitelně dobrej! A když si domyslíte karikatury učitelů, které chrlila na úvodní stránku, dojde vám, že… ano, její otisk byl hodně výrazný!

Takže milí čtvrťáci,
za sebe vám chci jen říct, že mi bylo ctí vás poznat, sdílet s vámi své nadšení pro dobrou věc a společně pracovat v jednom týmu… Byl to pro mě speciální zážitek! Díky za vše! Byli jste skvělí!

Druhý ročník LISTU už bude bez vás a my to budeme muset nějak zvládnout. We will miss you so much a budeme brečet! Ach jo! Ale takovej je život!

Ať vám to ve světě dobře šlape a vyjde vám vše, co si přejete, kamarádi!

Díky!