jirotka

Milí čtenáři, milé čtenářky, jen jsem vás chtěla pozdravit a zeptat se, jak se máte? Smějete se často? Co děláte v dnešní době proto, abyste se pořádně od srdce zasmáli? Kdysi jsme mohli zajít se svými blízkými do kina a zasmát se nad filmem nebo vyrazit s kamarádkami po obchodech, ale teď? Co vám zvedne náladu dnes? Musíme si všímat drobností a mít z nich radost. Proto jsem si pro vás připravila pár knížek, nad kterými se od srdce zasmějete.

Saturnin

Tento humorný román napsal Zdeněk Jirotka. Kniha je plná vtipných momentů, zápletek i postav samotných, které si zamilujete. Koho tu máme? Vypravěče, tetu Kateřinu, jejího syna Milouška, krásnou slečnu Barboru, doktora Vlacha, vypravěčova dědečka a (to nejlepší až nakonec) úžasného a věrného sluhu Saturnina, neboť bez něj by to nešlo. Za všemi zábavnými náhodami stojí nějaký vtipálek, který se snaží osud trošku popostrčit, aby věčně nebyla nuda.

Náš vypravěč, pražský úředníček, si žije poklidným životem, dokud si nenajme pana Saturnina jako osobního sluhu, což mu obrátilo život vzhůru nohama (v dobrém slova smyslu). Pan Saturnin je sice vzdělaný a velmi pracovitý člověk, ale poněkud střeštěný. O svém pánovi začne vyprávět pozoruhodná vyprávění o jeho lovu na safari, což jeho zaměstnavatele uvede do prazvláštních situací. Jednoho dne se dokonce vypravěč od Saturnina dozví, že už nebydlí ve svém pohodlném malém bytě, ale na obytné lodi, kterou zařídí samozřejmě bez jeho vědomí. Na loď se ale pokusí nastěhovat vypravěčova tetička Kateřina se synáčkem Miloušem, neboť Miloušek podle tety potřebuje čerstvý vzduch. Teta je velmi neodbytná a nastěhuje se do vypravěčova pokoje. Saturnin jí však přechytračí a vyžene. Největší zábava však začíná tehdy, když vypravěč i se svým sluhou vyrážejí na venkovské sídlo k dědečkovi. Ne vše se odehraje tak, jak by si vypravěč přál, ale pan Saturnin však ví, co dělá.

Poslední aristokratka

Tento román od Evžena Bočka byl vydán v roce 2012. Celkem útlá knížečka se zabývá příjezdem potomka šlechtického rodu Františka Kostky z Kostky do Čech, aby převzal zámek Kostku, i se svou rodinou, s kterou do teď žil v USA. On s dcerou češtinu zvládají perfektně, ale jeho manželka je úplně mimo a ztrácí se v ní, i když jí to pan Kostka učil už tři roky. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Bohužel do Čech následkem nepříznivých okolností přijedou jako žebráci bez peněz. Peníze jim půjčí jejich právník Benda, který je k nim velmi milý a vstřícný. S pomocí Bendových peněz, slečny Milady, Bendovy otravné dcery, která na vše říká jen ,,super psycho“, a služebnictva se hraběcí rodinka pokusí ze sebe udělat opravdové aristokraty a zámku pořádně vydělat prachy, které bohužel jdou většinou na výplaty služebných nebo zpět do zámku (proto pan kníže stále čte deníky svých předků z období nevolnictví a básní o tom, jaká to byla skvělá doba).

Celý tento román je psán formou deníku Marie III., posledního potomka rodu, která možná do dvaceti zemře, neboť Marie I., kterou pohřbili kdysi zaživa, a Marie II., která nejspíš vynalezla dynamit a proto vybuchla i s jednou z věží, zemřely ve dvaceti letech. Tento deník má asi jediný cíl a to pobavit čtenáře! Tato knížka je ideální pro dlouhé večery. Kdy jen chcete vypnout a nemyslet na školu, nechcete už nikdy přemýšlet. Kniha se čte v podstatě sama.

Revizor

Neměli bychom opomíjet starší literaturu, proto jsem si dovolila připomenout Revizora od N. V. Gogola. Tato satirická komedie se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku. Na začátku hry se v městečku rozšíří zpráva, že má přijet revizor z Petrohradu. Hlavní postava petrohradský úředník Chlestakov, který zrovna přijíždí do městečka, je považován za revizora v utajení. Hejtman a další představitelé města se bojí toho, že bude odhaleno jejich přijímání úplatků a neplnění povinností, a proto Chlestakova uctivě hostí. Hejtman hlavního hrdinu, Chlestakova, ubytuje u sebe doma a dokonce mu i nabídne ruku své dcery. Buďme k sobě upřímní, Chlestakovovi nebyl moc chytrý (nejdříve ani nechápal, proč se lidé v městečku o něj tolik starají), to spíše jeho sluha Osip, který ho zachránil před hněvem hejtmana městečka, než přijel opravdový revizor. Jeho příjezdem končí hra končí.

Jak to bylo s knihou doopravdy?

Zápletku Revizora autor vlastně převzal od svého přítele Puškina, který mu vyprávěl historku o tom, že sám byl jednou považován za tajného vládního vyslance.

Jsme u konce dalšího článku. Jak se vám líbil? Máte nějakou svou oblíbenou knihu, která vás rozesměje?