Delší dobu jsem přemýšlel, co pro mě a vůbec celou naši generaci značí pojem svoboda. Svoboda, takové prapodivné slovo, že? Sedm písmen, čtyři souhlásky, tři samohlásky, ale co je za tím vším? K čemu jsem dospěl, ptáte se? Pak se pohodlně usaďte a vyslechněte si mne.
Samotná definice svobody je velmi individuální, každý ji jistě může hledat sám v sobě, ač je to bádání mnohdy těžké. Zásadním způsobem záleží na morálním a společenském nastavení člověka, což však nechci popisovat dopodrobna, ale obecně vzato ji můžeme charakterizovat jako možnost volby. Nějakým způsobem ji bude chápat čtenář Orwella a jinak zase komunista. Je to jeden z pojmů, které jsou dost abstraktní, ale co mileniálové? Jaký pohled na ni mají?
Asi těžko dnes najdu mladého člověka, jenž mi jasně poví, co pro něj samotného svoboda znamená, a když už se tak stane, většinou se představy těchto lidí posouvají někam do absurdna a naivity. Nicméně je čemu se divit? Abyste mou myšlenku správně pochopili, nechci používat to typické moralizování starších generací stylu: „Ti mladí si ničeho se vším všudy neváží! Svět je v troskách! To já za mých mladých let jsem chodil do rachoty a učil se 24 hodin denně!“ Samozřejmě zde hrají nemalou roli zkušenosti jako ostatně ve všem. Věk je v tomto ohledu náš hendikep. Prostě a jasně, náš náhled na svobodu nebude ani vzdáleně takový jako u našich předků, kteří v listopadu 1989 a 1939 bojovali za lepší zítřky navzdory pendrekům veřejné bezpečnosti či gestapa.
Dereme se zpátky do totality a nesvobody? To je spíše taková řečnická otázka s jednoznačnou odpovědí: Ano, zcela jistě. Proč dělám tenhle rázný a černobílý závěr? Z historie můžeme vyčíst jedno – lidé své pošetilosti opakují, znova a znova a to z prostého důvodu – Máme zatraceně krátkou paměť. Nelze to zastavit, každým dnem v demokracii, svobodě a individualismu tyto hodnoty pomalu, ale jistě ztrácí své někdejší kouzlo, ač chceme či nikoli. Je to jak koloběh vody: Voda se vypaří, aby zase jednou mohlo pršet, je to ve své podstatě začarovaný kruh. Pamatuji se na zajímavou glosu z Krylovy knihy Země Lhostejnost:
K čemu ti svoboda, když nevíš, co s ní počít?… Nebát se?… Neotročit?… Svoboda…! Slovo dá slovo – a pojednou zbude jen prázdný pojem…
Je vše ztraceno? A proč by mělo být? Boj za naše svobody budeme svádět věky věků a rozhodně není na místě uvažování nad vyvěšením bílé vlajky. Právě oni silní jedinci, kteří v sobě dokáží potlačit despotické myšlení, hovoří s ostatními a argumentují pro svobodu, jež se nebojí porušit společenské konvence, jít proti proudu a říct, co mají na srdci a na jazyku – ano tito lidé zajišťují, že naše země je docela svobodná.
Tušíte v čem spočívá vaše osobní svoboda a má pro vás významnou hodnotu? Jak budete slavit 17.listopad a jaké pocity ve vás vyvolává toto výročí? Podělte se s námi v komentářích!
Super článek