STARÉ POVĚSTI LITOMĚŘICKÉ

Ještě nás nezakázali! Vánoční nálada (tenhle rok trochu nalomená) se šíří školními chodbami jako smrad z kuchyně. Všichni nosí kýčovitý vánoční svetry. Šťastlivci. My sice žádnou vánoční náladu nemáme, ale přinášíme vám nové Záznamy přeživších, ve kterých se podíváme na zoubek starým pověstem a legendám kolujících po Litoměřicích. Koho by nepřitahovala temná a pochmurná minulost města, ve kterém trávíme většinu dne. U každýho správnýho veledíla musí být uvedeni autoři. Dnes jsou to elitní, ovšem anonymní, lycka – jak by řekla pančelka Filandrová ,,debilní dé“ – který se imrvére chvástaj a většina školy je má za naprostý ignoranty… právoplatně. Čtěte dál a obohaťte tak svoje historické znalosti – při zkoušení z dějepisu budete za hvězdu. Pokud nejste analfabety, věříme, že se pobavíte.

NA TOALETÁCH V PŘÍZEMÍ

U toalet v přízemí jsem každý ráno sledoval klíčovu dírkou, co se děje uvnitř. Holkám to nevadilo, byla to zábava. Teď tam místo třeťaček chodí školník. Už to není taková zábava… ale koukám se pořád.

NA TOALETÁCH V 1. PATŘE

Na toaletách v prvním patře opět došel toaletní papír. A tak si naše křehké studentky vytírají svý křehký prdele indexy.

NA TOALETÁCH V 2. PATŘE

Na toaletách v 2. patře, mezi vleklým vzlykáním a nejčerstvějšími drby, často vzduchem zašelestí něžný prd.

JAK VZNIKLI JEDNOROŽCI

Kdys, seděv na hůrce, jež zove se již od věků pradávných Radobýl, uzřel Ohňan, poslední to jednoroh v šíré krajině, kterak pod ním, v dáli as půl druhé míle, královské to město Leitmeritz polykají plameny ďábelské. Zmar jal se ho podivuhodný. ,,Královské to město Leitmeritz polykají plameny čarodivé. Však dalekáť cesta jest od Radobýlu. Spěchati – jak spěšný šíp v letu – jest mým úkolem,“ bylť vyděšen.

V městě již plameny dosahovaly výšin závratných. Měštani, kvílevše jak vepřice při porážce, zhášeli plameny doposavad nezdárně. Nejbližší vůkol se proměnil v trosky horoucí. Přiběhnuv Ohňan, náš jednoroh rekovný, ihned jal se zhášení kopyty svými. I znenadání na bedra jeho padl nosný trám chatrče, kterouť zhášet se snažil. Přitisknuvši ho k zemi, pálil mu údy všecky. Ohňan rtoma cedil strašlivé ty ryky a mřel v bolestech přeukrutných. Bídně tak zašli jednorohové.

EVOLUCE SBOROVNY 
Nevyhneš se spekulaci,
kolik učí generací.
Od Stalina po Babiše 
a ty jenom čumíš tiše.

POSLEDNÍ MÁJ
Byl pozdní večer - poslední Máj - 
večerní máj - byl lásky čas.
A Sobo zval ku lásce žáků hlas,
kde časovou osou zaváněl háj.
O chemii šeptal tichý dech;
Květoňův naturalismus lhal lásky žel,
svou lásku Ivo levákům pěl,
automatu jevil vonný vzdech.
Příšery schované na chodbách stinných
zvučely temně tajný bol,
Rousová je objímala kol a kol;
a Illi jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
A stěny plísní skvoucí
Co v peďák věčné zkázy vzešly;
Se - strašným vztekem vroucí -
Změnili v trosky hasnoucí. 

Zde končí dnešní vydaní Záznamů. Jak se vám líbilo? Sledujte nás na istagramu nebo zanechte komentář. Budem se těšit při dalším vydání!