Fast fashion neboli rychlá móda je masová výroba oblečení v krátkém časovém úseku. Zatímco dříve trvala výroba jedné kolekce oblečení až 9 měsíců, dnes je hotova během několika týdnů. Na světě se za rok vyrobí stovky miliard levného oblečení, často z nekvalitních látek. Barvy, které se používají na výrobu jsou často dokonce toxické a mají negativní dopad na přírodu, a to již v čase, kdy na sobě oblečení nosíme. Lidem pracujícím pro fast fashion je odepírána minimální mzda i morální podmínky k práci. Proto se ptám: Je potřeba mít tolik oblečení?
Okénko do historie
Do 19. století neexistovalo nic jiného než slow fashion, krejčí s jehlou v ruce a se spoustou práce. Pořídit si nové šaty byla tou dobou drahá záležitost.
S příchodem průmyslové revoluce a vynálezu šicího stroje začala vznikat krejčovství pro nižší třídu. Lidé však stále na oblečení šetřili a nakupovali pouze příležitostně.
V 60. a 70. letech 20. století se stala móda prostředkem sebevyjádření, stala uměním a s tím přišel i vznik luxusních značek. Jejich produkty byly obdivovány na módních molech, ale jen málokdo si je mohl dovolit.
Menší značky tyto kousky začaly kopírovat. Poté je šily švadlenky v malých šicích dílnách z nekvalitních materiálů a za malé peníze. Lidé si konečně mohli kupovat oblečení za dostupné ceny.
Za vrchol fast fashion se považují 90. léta 20. století. Odstartoval značkou ZARA, kvůli níž deník New York Times poprvé definoval a použil pojem fast fashion.
A jak vzniká valná většina našeho oblečení?
Velkou spoustu oblečení vyrábí sweatshop, podnik, který porušuje pracovněprávní předpisy – nízká mzda, práce i víc než 18 hodin, dětská práce, nebezpečné pracovní podmínky.
Indie, Čína a Spojené státy jsou 3 největší producenti bavlny na světě. Od nich proudí již ušité látky do výroben fast fashion obchodů.
Obchody s levným oblečením netráví čas navrhováním své vlastní originální kolekce, ale kopírují módní přehlídky, sledují, co nosí celebrity na sociálních sítích a napodobují trendy.
Kde oblečení končí a jaký má dopad na životní prostředí?
Vzhledem k tomu, že každý rok textilní průmysl vyrobí 100 miliard oblečení, musel by si každý člověk na planetě za rok koupit 14 nových věcí. Spousta výrobků tak zůstane nekoupena.
V České republice se množství textilního odpadu dá přirovnat k situaci, kdy by každý člověk obden vyhodil jedno triko.
Odpad, který vyhodíme do textilního kontejneru v 85% nekončí na charitě, ale většinou lodní dopravou proudí do Afrických second handů, nebo na skládky, či skončí ve spalovně. Proto bychom se měli zamyslet, jaké oblečení do kontejnerů vhazujeme.
Who made my clothes?
Před 7 lety se na předměstí bangladéšské metropole Dháka zřítila osmiposchoďová budova Rana Plaza, která na tento velký problém upozornila. Neštěstí si vyžádalo 1 129 obětí a asi 2 515 zraněných. Při vyšetřování příčin vyšly najevo nelidské podmínky, za kterých zboží vzniká.
Více než 400 000 švadlen šijící oblečení pro mezinárodní oděvní firmy v Karnátace (Indie) hladoví. Továrny jim od dubna 2020 odmítají vyplatit státem ustanovenou minimální mzdu.
Přes 50 značek je zapojených do odebírání kůže od největšího brazilského exportéra, který se podílí na odlesňování amazonského pralesa (Zara, H&M, Adidas, Nike, LVMH, etc.)
Oblečení ze second handů v Malaisii je odkupováno zpět do Evropy.
Jakým obchodním značkám se vyvarovat?
Shein, Fashion Nova, ZAFUL, Missguided, Nasty Gal, Boohoo, PrettyLittleThing, Forever 21, Hot Topic, Savage X Fenty, Zara, C&A, GAP, Primark, H&M, NewYorker, Pepco, …
A jak mohu pomoct?
- Metoda 30
Pokud si kupujete nové oblečení je dobré zamyslet se nad tím, kolikrát si ho na sebe vezmete. Zkuste si položit otázku, zda si na sebe nový kousek vezmete aspoň 30krát?
- Poznejte svůj styl a udržte si ho!
Můžete se podívat do své skříně a zjistit, kterých kousků máte nejvíce, jaké často nosíte a podobné kousky upřednostnit při dalším nákupu.
- Kupujte jen pohodlné věci z příjemných materiálů
Něco, co vám není pohodlné stejně nosit nebudete.
- Rozdělte si šatník na letní a zimní
Nechte si ve skříni jen oblečení, které budete nosit v následujících pár týdnech. Ostatní uložte do krabice. Pokud se k němu během sezóny nevrátíte, je na čase ho poslat dál.
Kolik z nás se tak často dívá do zrcadla na svůj odraz a přemýšlí o své hodnotě? O tom zda jsme krásní, velcí nebo malí, jestli za něco stojíme? Nikomu se nechce opouštět krásu mládí, ale zároveň málokdo přemýšlí nad prvními vrásky. Všechno uvnitř nás pečuje o to, abychom přežili. Představte si, že to všechno jsme my a naše tělo, o které bychom měli pečovat, je planeta. Opravdu chceme, aby se k nám naše tělo chovalo tak, jako se chováme k naší Zemi?
Napsat komentář