Rádi sportujete, žejo? My víme, že je vás mezi námi hodně. Proto přicházíme s rubrikou Sport, ve které se dočtete o sportovních událostech ve škole i mimo ní.

Za měsíc a několik dní uplyne rok od tragické smrti basketbalisty Kobeho Bryanta. Již jsme o něm zveřejnili jeden článek, který napsal náš sportovní reportér @michaelnovotny. Článek si přečetl i Tomáš Bohuslav z 4.D, který je sám basketbalistou a úspěsně hraje za A mužstvo Slavoj BK Litomeřice, dokonce je i členem české basketbalové reprezentace. Tomáš si přečetl celý článek, ale s jeho obsahem nebyl, jako basketbalista, spokojen… článek se mu zkrátka nelíbil. Rozhodl se, že ho doplní a poskytne nám na Kobeho Bryanta komplexnější a osobnější pohled. V příspěvku nám tak popisuje část Kobeho osobního a profesního života, ale nejdůležitější a nejsilnější část je ta, ve které s námi Tomáš sdílí to, jak jeho samotného Kobe ovlivnil a jak mu změnil život. Příspěvek se tak stává osobní zpovědí mladého a nadějného sportovce. My jsme moc rádi, že nám Tomáš napsal. Jsme rádi, že se z Listu stává součást školy a že to berete na vědomí. Kdybyste, podobně jako Tomáš, chtěli doplnit nějaký náš článek, prosím, napište nám, budeme potěšeni. V minulém článku jsme psali, že Kobe Bryant byl hrdinou a idolem pro miliony mladých lidí, že ovlivnil nespočet životů… jak ovlivnil obyčejný život kluka z naší školy?

Jméno „KOBE“, to je jediné, co potřebujete znát. Poprvé jsme o Kobem mohli slyšet, jako o klukovi, který se rozhodl přeskočit vysokou a jít přímo mezi dospělé – do nejvyšší a nejlepší ligy basketbalu na světě. Přišel mezi  hráče, kterým bylo průměrně okolo dvacetiosmi let. Kobe se rozhodl, že i přestože mu je pouhých sedmnáct let (nikdo před ním nehrál v sedmnácti letech v NBA), vstoupí do NBA. Nikdy toho rozhodnutí nelitoval. Naopak. Řekl, že to byla ta nejlepší věc, kterou mohl udělat. Vidět vše na vlastní oči a vyzkoušet si to na vlastní kůži. Přeskočil jsem. Byl draftován jako třináctý, před ním byli vybráni slavní hráči jako S.Nash, K. Garnett nebo T. Duncan. Byl vybrán týmem Charlotte Hornets, ale záhy byl vyměněn a šel do Lakers. J. West (nejznámější basketbalista 60.let a hráč podle kterého je logo NBA) v Kobem viděl veliký talent. A také se nemýlil. Hned druhý rok v lize se z něj stal ALL-STAR player a výherce SLAM DUNKU (soutěž ve smečování). O tři roky později se mu podařilo něco, co se předtím podařilo jen málo hráčům (například M. Jordnovi nebo B. Russlovi). Po boku s O´Nealem vybojovali tři tituly v řadě. Zapomněl jsem také říct, že Kobe prohlásil, že hrát na střední škole bylo mnohem těžší, než hrát v NBA, protože v NBA hráli hráči hlavně pro peníze, ne protože by basketbal milovali. Kobe miloval každou část basketbalu. Pro něj to nebyla práce, pro něj to byl sen. Už jako šestiletý kluk snil o tom, že bude hrát v NBA.

V sezóně 2004 se Bryant znovu dostal do výběrů NBA a Lakers vypadli v druhém kole proti San Antonio Spurs. Další sezónu byl Bryant zatčen za sexuální napadení. To zapříčinilo, že promeškal několik zápasů na začátku sezony. V posledním zápase základní části, proti týmu Portland Trail Blazers, Bryant proměnil dva koše v poslední sekundě čtvrtiny, díky němu Lakers vyhráli zápas i titul v Pacifické divizi. V play off se třemi budoucími členy síně slávy. V sezóně 2007-2008 byl zvolen jako MVP (nejužitečnější hráč) a obhájil titul. Asi nejznámější, a pro Kobeho i nejvzácnější titul, je  však z roku 2010. Toto finále odehrál se zlomeným prstem. (Ano, odehrál šest zápasů se zlomeným prstem, vy brečíte, když se vám zlomí nehet.)

Kobe je taky znám spoustou neuvěřitelných věcí, které dělal. Například každé ráno vstával ve 4 hodiny ráno a šel trénovat. Každý den! To není, že by si řekl, že v sobotu si přivstane a udělá něco pro své zdraví. Každé ráno vstal ve 4 hodiny. Za den měl okolo pěti až šesti tréninků. I přesto si vždy dokázal udělat čas na svou manželku a čtyři dcery. Pro Kobeho byla únava jen falešná představa jeho mozku. Věděl, co chce a zatím si šel, ať se dělo cokoliv. Jako basketbalový hráč byl fenomenální… jenže on nechtěl být jen sportovec. Rok po ukončení jeho kariéry (2017) napsal báseň, podle níž natočil i film, který tentýž rok vyhrál dokonce Oscara.                    

 Dear Basketball.
 As a six-year-old boy
 Deeply in love with you
 I never saw the end of the tunnel.
 I only saw myself
 Running out of one. 
 (... )

Po ukončení kariéry začal předávat zkušenosti dalším. Mladší generaci. Jak sám řekl, jeho myšlení, kdo je nejlepším, se měnilo. V každém životním období se snažil pracovat na něčem jiném, aby nakonec mohl být tím nejlepším. Věděl, co musí a co nesmí. Uměl rozlišit, co je dobré. A dokázal něco, za co mu nejvíce děkuji. Dokázal inspirovat malého obézního kluka, který znal jenom počítačový hry a ledničku. Dokázal ho inspirovat k něčemu velkému. Dokázal s ním pohnout. Ten kluk najednou otevřel oči a začal vnímat, co se děje – že není správné, co dělá a jak se chová. Změnil mu celý pohled na svět. Ukázal mu, že může přemýšlet jinak, než mu říkají učitelé ve škole. Ukázal mu místo, kde může být sám sebou a nemusí řešit, jestli se lidem líbí nebo ne. Vím, že si říkáte: Sakra, vo čem to ten blb mluví? Ten kluk jsem já.

Říkáte si, proč název článku zní „Rest at the end, not in the middle“. Tímto mottem se řídil Kobe celý život. Řekl mu to jeho učitel matematiky na střední. Musím říct, že mě to taky zaujalo a ovlivnilo. Nemám rád, když někdo píše o Kobem a říká jenom, že  byl skvělým basketbalistou. On nebyl jen basketbalista! On byl někdo, kdo dokázal neuvěřitelné věci, jak na palubovce, tak mimo ní. Kobe byl psychicky nejsilnější člověk, o kterém jsem kdy slyšel. Nic pro něj , kromě jeho cílů, neexistovalo. Kromě toho, že byl Kobe talentovaný sportovec, měl talent na ovlivňování lidí. I když lidé fandili druhému týmu, dokázal si od nich vysloužit pochvalu nejen za jeho dovednosti, ale také za to, kým byl mimo palubovku. Jako přirozeně sebevědomý typ, inspiroval Kobe miliony lidí po celém světě, a to z různých společenských vrstev.

Vždy, když jsem sledoval Kobeho, tak jsem si říkal, jak přemýšlí, a zjistil jsem, že byl vytrvalý (Stejně jako ostatní iniciátorské typy, byl Kobe divoce vytrvalý a odhodlaný. I když byl velice talentovaný, chtěl růst. To mu nakonec pomohlo stát se jedním z nejúspěšnějších a nejznámějších sportovců na světě. Miloval svou práci – učit se ze svých chyb, aby se mohl zlepšovat v každé oblasti svého života. Když se to pokazilo – bojoval se zraněním nebo čelil kritice, nevyhnul se výzvě. Vždy pokračoval ke svým cílům.), upřímný (Stejně jako mnoho přirozeně sebevědomých a odhodlaných iniciátorů, i Kobe souhlasil s otevřeným sdílením svých názorů a debatami s ostatními. Stál si za svými názory a vyzíval ostatní, aby zpochybňovali jeho názory, tak stejně, jako on zpochybňoval názory ostatních.), ambiciózní (Kobe byl energický, samozvaný „overachiever“. Rád se zaměřoval na velké cíle a pracoval na jejich dosažení. Jako dítě se soustředil na rozvoj talentu v basketbalu, a když odešel z profesionálního hraní, věnoval se dalším out-of-the-box projektům: napsal autobiografii a vytvořil dětský podcast s názvem The Punies, spolu se svou manželkou založil charitu na pomoc mladým lidem v nouzi, napsal oscarový krátký animovaný film s názvem „Dear Basketball“ a mnoho dalšího ﹣ dokonce založil vlastní multimediální společnost Granity Studios, která se specializuje na vytváření a vyprávění originálních příběhů o sportu.), inspirativní (Energetické charisma Kobemu pomohlo spojovat lidi, a to jak na hřišti, tak i mimo něj. Kobmu se dařilo ve světle reflektorů, taky miloval schopnost spojovat lidi. Hodně svého volného času věnoval mentorování mladých lidí prostřednictvím sportu, ať už se jednalo o nadcházející hvězdy NBA, nebo jen o zkušené středoškoláky, kteří měli vášeň pro basketbal. Bylo mu příjemné otevřeně sdílet rady a vyzívat ostatní k tomu, aby rostli. Pokud si myslel, že by někdo mohl být v budoucnu lepší než on, řekl mu to. Ve svém projevu na pamětní bohoslužbě v Kóbe (město v Japonsku) basketbalistka Sabrina Ionescu řekla: „Jeho vize byly pro ostatní vždy větší, než si sám představoval. Jeho vize pro mě byla mnohem větší než moje vlastní vize.“ Když se ostatní lidé cítili, jako by jejich sny byly příliš velké, inspiroval je Kobe, aby odvážněji uvažovali a dosáhli velkých cílů.) a individuální (Snad nejdůležitější vlastností, kterou Kobe vlastnil, byla jeho hrdost na to, že svým pánem. Když začal profesionálně hrát basketbal, nesnášel to, že ho někdo srovnává s ostatními sportovci. Pochopil svůj vlastní potenciál, ocenil své osobní schopnosti a projevil důvěru ve svou jedinečnost, bez ohledu na to do čeho se zrovna pustil. Vystoupil ze své komfortní zóny, aby dosáhl nových cílů, jakými jsou psaní a produkce filmů. I když lidé zpochybňovali jeho volby a kritizovali jeho práci mimo basketbal, Kobe zůstal sebevědomě nezávislý. Ačkoli čelil neúspěchu, usiloval o růst, vypořádal se s kritikou. Kobe Bryant byl  sám sebou a prosazoval velikost, což mu nakonec pomohlo stát se skutečnou legendou a inspirací pro miliony lidí po celém světě.)

Vím, že jsem se často opakovaL, ale to bylo proto, aby vám to zůstalo v hlavě! V životě už nechci slyšet od nikoho, když zmíním slovo Kobe, „Joooo to byl ten dobrej basketbalista“. Byl mnohem víc. A zaslouží si, aby ho tak široká veřejnost vnímala.

Jedno jméno, jedna ikona, jeden odkaz = KOBE

Dozvědeli jste se něco nového? Věříme, že ano. Děkujeme Tomášovi za doplnění a za osobní zkušenosti. Do komentářů nám můžete napsat, jaké osobnosti vás za život nejvíce ovlivnili. Rodiče? Sportovci? Hudebníci nebo herci?