21. června 1621 se na Staroměstkém náměstí uskutečnila jedna z nejslavnějších poprav u nás – Staroměstká exekuce, také známá jako ,,poprava 27 českých pánů“. Tato poprava představovala tečku za událostmi, které započaly třetí pražskou defenestrací, hrozila se nad ní celá Evropa a my se jí v dnešním článku společně podíváme na zoubek.
Plamen války
Už od počátku 17. století se střední Evropou nesl rozpor mezi katolickou a protestantskou vírou. Plamen této války zažehlo protihabsburské povstávní českých stavů (23. 5. 1618), které započalo druhou pražskou defenestrací. Evropa byla ponořena do mocensko-náboženského konfliktu a naděje českých stavů vyhasla o dva roky později (8. 11. 1620) na Bílé hoře, kde zvítězila vojska císaře Ferdinanda II. spolu s katolíky.
Proces
17. 11. 1620 se Karel I. stal královským místodržitelem, na začátku únoru roku 1621 obdržel císařské psaní se soupisem zhruba 90 osob, které měli být zatčeny. Obžalovaní během února a března naplnili vězení a žalář v Bílé věži na Pražském hradě.
Proces byl oficionálně zahájen 29. 3. 1621, kdy si obžalovaní vyslechli obecnou žalobu, která je vynila ze zločinu urážky královského majestátu. Návrhy rozsudků posílal tribunál císařské komisi, která je potvrzovala nebo upravovala. K trestu smrti bylo nakonec odsouzeno 28 předních účastníků povstání.
Krvavé divadlo
Smrt protestantských vůdců měla být na staletí poselstvím pro všechny, kteří se chtěli postavit habsburskému rodu a církvi. Původně měli být všichni rozčtvrceni zaživa, ale to už císař odmítl akceptovat.
Popravy začaly 21. 6. 1621 již v pět hodin ráno a skončily až v devět hodin dopoledne. Vedením exekuce byl pověřen nejslavnější český kat Jan Mydlář. Na pódiu byl kříž, aby se mohli na smrt jdoucí obžalovaní před smrtí pomodlit, ale špalek zde nebyl. Kat stínal hlavy klečícím odsouzencům jednou ranou mečem, který vážil přes dva kilogramy, tudíž bylo potřeba velké síly a přesnosti. Pokud se kat netrefil, tak s trochou štěstí odsouzenci zlomil vaz. Mydlář byl v jednu chvíli tak unavený, že musel několik lidí dát oběsit, aby mezitím nabral síly. Jednomu šťastlivci se dokonce podařilo před soudem utéct. Byl jím Martin Kulweit, který si před popravou vyžádal návštěvu toalety, kde se protáhl vikýřem, skočil ze střechy a byl na místě mrtvý.
Nejhůře dopadl lékař Jan Jessenius, který byl považován za hlavního mluvčího povstalců, nejprve mu byl vyříznut jazyk, posléze mu kat uťal hlavu a aby toho nebylo málo, tak ho ještě dal rozčtvrtit.
Ostatky českých pánů nečekalo nic dobrého. Jejich hlavy putovaly po popravě v koších na Staroměstskou mosteckou věž, kde byly nabodnuty na bidla s tím, že se jich nikdo nedotkne dalších deset let.
V listopadu 1631 obsadilo Prahu vojsko Jana Jiřího, jeho zásluhou byly hlavy sejmuty, přemístěny v rakvi do Týnského chrámu a tam i náležitě pohřbeny. Od té doby lebky už nikdo neviděl.
Zdroje
Jindřich Francek, Navzdory závisti, Havran, Praha 2007
Tak co, zhrozili jste se? Doufám, že jsem vám přiblížila kousek naší historie a přinesla vám nějaké nové informace. Budu moc ráda za sdílení a komentář!
Napsat komentář